Tradiční stavitelství za císaře Franze Josefa

Výstava „Tradiční stavitelství za císaře Franze Josefa“ je součástí širšího projektu s názvem „Tradiční městské stavitelství a stavební řemesla na přelomu 19. a 20. století“, který se věnuje architektonickému a stavebně-řemeslnému umění našich předků. Projekt je podpořen programem Ministerstva kultury ČR (NAKI) Výstava v Centru stavitelského dědictví NTM v Plasech, připravená ve spolupráci Národního technického muzea a Fakulty stavební ČVUT v Praze – Katedry architektury, se pak zaměřuje především na dokumentaci života v městských, převážně činžovních domech jejich zlaté éry, která se zhruba kryje s obdobím panování rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. Dnes už nenajdeme pamětníky, kteří by zažili výstavbu moderních (a tehdy také módních) činžovních čtvrtí vznikajících od 2. poloviny 19. století v krajině za bouranými hradbami historických městských center. Těžko už si tedy nyní na začátku třetího tisíciletí představíme atmosféru, zvuky a vůně pavlačových dělnických domů, láteření domovnic, nebo naopak noblesní, snobské, případně zbohatlické interiéry luxusnějších bytů zařízené historizujícím nábytkem, množstvím závěsů, krajek, čalounů a koberců, pozvolna se proměňující v interiéry secesní či dokonce kubistické a modernistické. Z dnešní perspektivy se námi prezentované období jednoznačně jeví také jako zlatá éra stavebního a nábytkového řemesla, zároveň také jako období romantismu a víry v prosperující a optimistickou budoucnost. 

Tuto dočasnou historickou epochu však nekompromisně ukončila Velká neboli 1. světová válka, a to zvláště v zemích bývalého rakousko-uherského impéria. České země zažily ještě krátké období svobody a prosperity mezi oběma světovými válkami, to však potom na dlouho zdecimoval nástup komunismu a jeho diktatury proletariátu. Z domovnic se často staly důvěrnice státní tajné bezpečnosti, z majitelů domů buržoazní nepřátelé lidově-demokratického, tedy totalitního zřízení. Většina domů byla jejich vlastníkům ukradena a těm, kteří se vzepřeli, zkomplikovala bolševická moc život natolik, že své majetky nakonec „dobrovolně“ věnovali státu. Hospodaření s městskými byty se tristním způsobem ujaly Obvodní nebo Okresní podniky bytového hospodářství. Pavlačové domy 19. století se postupně a organizovaně zabydlovaly nepřizpůsobivými a konfliktními občany a posléze jakožto vybydlené demolovaly. Rozlehlé buržoazní byty noblesních čtvrtí byly kvůli bytové krizi rozdělovány, často brutálním stavebním způsobem, na menší obytné jednotky. Údržba domů byla zanedbána, štukatérská výzdoba fasád začala opadávat, v ulicích se postupně objevovala provizorní dřevěná lešení, ne kvůli stavebním a udržovacím pracím, ale aby omítka a střešní krytina nepadala lidem na hlavu. Vznikající jizvy v chodnících a ulicích dlážděných původně mramorovou mozaikou nebo kočičími hlavami z křemence, buližníku a dalších různorodých barevných kamenů byly zalévány asfaltem. Náhradou blokových zděných čtvrtí se měla stát utilitární panelová sídliště. Tuto dobu úpadku si dnešní rodiče a prarodiče jistě pamatují dobře – nebo už snad zase ne?

Po konci nevydařené éry komunistického experimentu se většina činžovních domů v rámci restitucí vrátila původním majitelům nebo jejich potomkům. Někteří se ujali péče o své zanedbané statky s obdivuhodnou energií a entuziasmem, jiní museli kvůli věku nebo z jiných, často rodinných, důvodů znovunabytý majetek prodat. Většina své domy rehabilitovala s obdivuhodným vkusem, ale někteří podlehli laciné módě „podnikatelského baroka“ a podmanivým pestrobarevným nabídkám nadnárodních hobbymarketů. Dochované blokové městské čtvrti z přelomu 19. a 20. století jsou však dnes rozhodně jedním z nejvyhledávanějších typů městského bydlení a na rozdíl od starobylých historických center, ze kterých se stávají turistické destinace, jsou stále ještě součástí živého organismu měst. Občas dokonce nabývají nových, módních, řekněme až „hipsterských“ rozměrů, jako například pražská Letná, Karlín nebo kdysi „Královské“ Vinohrady.

Naše výstava je v tomto letu dějin malým zastavením a pokusem o připomenutí, jaké stavební a řemeslné úsilí bylo ve své době vynaloženo, jak jeho nejmodernější výdobytky vypadaly, jaké módě podléhaly a také jak působily na naše smysly. Součástí expozice jsou nejen reálné historické předměty denní potřeby a stavební detaily, většinou ze sbírek Národního technického muzea, , ale také dobové stereofotografie nebo zcela soudobá 3D prohlídka exkluzivního činžovního domu v Pařížské ulici v Praze, prezentované Katedrou architektury FSv ČVUT.

Nedílnou součástí grantového projektu jsou také tři díly publikace „Tradiční městské stavitelství a stavební řemesla na přelomu 19. a 20. století“ určené jak odborné památkové a architektonické obci, tak také majitelům činžovních domů a vůbec zájemcům o stavitelské umění a dědictví našich předků.

Všem autorům i spolutvůrcům výstavy, jejího kritického katalogu a také související knižní trilogie patří velký dík. Ten samozřejmě náleží i ochotným majitelům zpřístupněných nemovitostí. Zvláštní poděkování pak zaslouží zapůjčitel živého domácího králíka na slavnostní vernisáž výstavy.

Mikuláš Hulec